Kdysi za komunismu, pokud člověk potřeboval nějaké informace, musel se většinou vypravit do knihovny. Například při psaní povídky bylo potřeba se seznámit s tím neb oním. Ale jak a kde? Inu, jak již zmíněno, v knihovně.
Zde bylo dlužno vyhledat co je potřeba a pracně si činit záznamy. Nějaké ofocení mobilem nepřipadalo v úvahu. Nejvýš, pokud jste měli štěstí a knihovna měla vlastní přístroj na ofocení stránky, mohli vám je ofotit. Bez nějakých hloupých poznámek k autorským právům. Jenže to všechno stálo spoustu času. Cesta do knihovny, prohledávání regálů a tak dále a tak dále.
V současnosti je to úplně jinak. Pokud potřebuje člověk nějakou informaci, tak se podívá na internet a během několika sekund má potřebné informace na monitoru. To se pak píší povídky a články, nebo dokonce celé knihy.
Nuže, zpět k těm knihám. I zde se časy změnily. Musím se přiznat, že i já jsem opustil knihy papírové a velkou většinu jich mám na cloudu, odkud si je čtu přímo v mobilu. Tak mám s sebou ve vlaku zhruba tisícovku knih a nemusím s sebou vláčet ani jednu. Ovšem ty, co mám v knihovně mám stále. Musím ještě stále uznat, že tištěná kniha je tištěná kniha a sebelepší čtečka ji nikdy nenahradí. Tím méně mobil.
Jenže pro mne je to prostě výhodnější. Mohu si vybrat z jakéhokoli žánru a číst, jak se mi chce dlouho. Kniha je pořád připravena, jak v čekárně u lékaře, tak ve v dopravním prostředku, nebo prostě kdekoli, kde mám na čtení čas. A chuť pochopitelně.
Klasické knihy jsou však stále „in“, jak se dnes říká. Knihkupectví stále fungují a lidé stále čtou. Což je dobře. Znamená to, že lidská degenerace není ještě tak hrozná. I když člověk zrovna nemusí číst nějaké velké umění, ale jen to, co ho baví. Romantické příběhy, detektivky, sci-fi, nebo horory. Budiž tedy literatura pochválena stejně jako autoři, kteří nám tuto zábavu umožňují.
