Pokud máte štěstí a přijdete s něčím, co je na trhu nové a dosud neznámé, případně je po tom velká poptávka, může se daný výrobek prodávat tak říkajíc sám. A pokud si zaregistrujete ochrannou známku, může se vám dařit dlouhá léta, dokud zájem neklesne. Tady stačí dobrý marketing a reklama, dostat věc do podvědomí lidí, kteří tvoří vaši cílovou nákupní sílu, a máte vystaráno.
Jakmile se ale pohybujete v oboru, kde existuje konkurence, máte to o poznání těžší. Ať už se jedná o nabízené služby nebo o výrobky. A může jít o čokoládu, žvýkačky, auta nebo oblečení, to nehraje roli.
Prorazit pak právě s tou vaší nabídkou může být sakra těžké. A tady pak i mnohý idealista musí ze svých ideálů a představ silně slevit. Naše společnost stále není na čestné podnikání nastavena a je také možné, že žádné takové vlastně ani neexistuje. Že si vždycky musíte zašpinit tak trochu ruce, pokud chcete něčeho dosáhnout a mít určitý uspokojivý obrat.
Ono vyhrát takové výběrové řízení pro dodávku nějakých výrobků nějaké státní nebo i jiné instituci, to může znamenat zainventovat dovolenou, nové auto nebo i něco většího pro osobu, či osoby, které o výsledcích takového řízení rozhodují, aby vám ho takzvaně „ušili na míru“ nebo vám dopředu sdělili, co musíte splnit, abyste uspěli.
Nákupčí ve firmách bývají také často lidé s otevřenou dlaní, kteří čekají, co který dodavatel nabídne, aby právě od něho brali zboží nebo materiál. Někdy postačí pár tisícovek a sem tam nějaká večeře nebo dárek, jindy musíte přitlačit a sáhnout hlouběji do kapsy. Komu je to proti srsti, ten jde ze hry ven. Změní se nákupčí, musíte znovu navazovat dobré vztahy a dělat si u něho oko.
Spousta firem má proto k dispozici stále jisté „černé fondy“, ze kterých podobné investice kryje. A netýká se to rozhodně jen českého rybníčku.
