Pokud se podíváme na internet, najdeme velké množství mládežnických sportovních klubů, zejména pak fotbalových a hokejových, kam můžeme naše dítě přihlásit. A asi není třeba říkat, že to je jeden z dobrých způsobů, jak vést našeho potomka ke sportu a přimět jej, aby se hýbal a netrávil celý den například u videoher.
Nápad to je samozřejmě dobrý, ovšem velmi často se stane, že dítě onen klub velmi brzy omezí, a zanedlouho z něj vystoupí. A ačkoliv rodiče v tomto případě obvykle viní dítě, že nemá dost vytrvalosti či odhodlání, pravdou je, že z velké části za to může nevhodný typ klubu, zejména pak jeho trenéři, ale také kolektiv. Proto, než naše dítě někam přihlásíme, bychom si měli uvědomit, co vlastně od toho očekáváme, a který by byl nejlepší.
Samozřejmě, většinou chceme, aby naše dítě mělo i sportovní úspěchy. Proto často hledáme takový, ze kterého vyšli dobří a známí sportovci. To však nijak nevypovídá o kvalitě klubu, nýbrž pouze o tom, že dovedou ze svých dětí udělat dobré hráče, tedy naučit je správnou techniku. A ačkoliv to je samozřejmě důležité, rozhodně to není vše.
Pozornost bychom měli věnovat především tomu, kolik dětí ročně do onoho klubu vstoupí, a kolik z něj naopak vystupuje. Také je dobré se zaměřit na to, co je to za děti. Tyto úspěšné kluby totiž většinou nejsou vhodné pro ty, kteří si chtějí jen třeba jednou či dvakrát týdně zasportovat a pobavit se přitom, nýbrž to vše berou velmi vážně, až se ze zábavy stává v podstatě povinnost. Je pak otázkou, zda náš potomek má také takové požadavky.
Zajímat by nás měl také přístup trenéra. Je trpělivý a vysvětluje, zvláště pomalejším hráčům, a dává všem příležitost, nebo je to v podstatě typ „drill sergant“? Každé dítě potřebuje trochu jiný přístup, a je potřeba najít takového trenéra, který bude vhodný pro to naše. Jen tak bude nakonec spokojeno a vydrží sportovat mnohem déle.
